|
|
Židé a stát Izrael v teologii amerického evangelikalismu
Kovaříková, Hana ; Nosek, Bedřich (vedoucí práce) ; Beneš, Jiří (oponent)
Moje diplomová práce na téma Židé a Stát Izrael v teologii amerického evangelikalismu popisuje roli lidu Izraele v dějinách spásy tak, jak ji v návaznosti na prvotní církev, pietisty a puritány odhalili a rozpracovali evangelikálové v Evropě (Anglii především) a poté hlavně v USA. Na základě této teologie Bůh s židy neskončil, církev nenahradila židy v roli Božího Vyvoleného lidu, jak šířila a stále šíří tzv. teologie náhrady, ale naopak, evangelikálové pochopili nezastupitelnou roli židů v Božím plánu spasení. Zasévají názor, že pro druhý příchod Ježíše Krista na zemi, tentokrát v roli soudce, vojevůdce a krále, na rozdíl od Jeho prvního příchodu, který byl ve znamení vykoupení lidstva od hříchu, je nutnou podmínkou, aby židé, lid Izrael, byl zpět v Zaslíbené zemi. Od prvního podnětu, který přišel od pietistů (16. století), po založení Státu Izrael (14. 5. 1948) uplynulo plus mínus pět se let práce. Ke vzniku Státu Izrael evangelikálové nemalou měrou přispěli. Dalším významným důsledkem poznání evangelikálů, že židé zůstávají Božím Vyvoleným lidem, je postupná změna chování protestantských křesťanů k židům v průběhu těchto pěti set let. Změna nenastala najednou, stereotypy přístupu k židům byly v Evropě hluboce zakořeněny, ale postupně se měnily. Významným důsledkem změny postoje evangelikálů k...
|
|
|
Židé a stát Izrael v teologii amerického evangelikalismu
Kovaříková, Hana ; Biernot, David (vedoucí práce) ; Vojtíšek, Zdeněk (oponent)
Moje diplomová práce na téma Židé a Stát Izrael v teologii amerického evangelikalismu popisuje roli lidu Izraele v dějinách spásy tak, jak ji v návaznosti na prvotní církev, pietisty a puritány odhalili a rozpracovali evangelikálové v Evropě (Anglii především) a poté hlavně v USA. Na základě této teologie Bůh s židy neskončil, církev nenahradila židy roli Božího vyvoleného lidu, jak šířila a stále šíří tzv. teologie náhrady, ale naopak, evangelikálové pochopili nezastupitelnou roli židů v Božím plánu spasení. Pochopili, že pro druhý příchod Ježíše Krista na zemi, tentokrát v roli soudce, vojevůdce a krále, na rozdíl od Jeho prvního příchodu, který byl ve znamení vykupitele lidstva od hříchu, je nutnou podmínkou, aby židé, lid Izrael, byl zpět v Zaslíbené zemi. Hnutí pietistů se datuje od 16. století, Stát Izrael byl založen 14. 5. 1948. To je plus mínus pět se let práce. Nechci říct, že vznik Státu Izrael je výsledkem činnosti evangelikálů. To v žádném případě. Je to Boží plán, ke kterému evangelikálové nemalou měrou přispěli. Dalším významným důsledkem poznání evangelikálů, že židé zůstávají Božím Vyvoleným lidem, je postupná změna chování protestantských křesťanů k židům v průběhu těchto pěti set let. Změna nenastala najednou, stereotypy přístupu k židům byly v Evropě hluboce zakořeněny, ale...
|
|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
|
|
Zdůvodnění věčnosti v časech
Hlavešová, Ilona ; Vogel, Jiří (vedoucí práce) ; Vik, Dalibor (oponent)
Diplomová práce Zdůvodnění věčnosti v časech řeší vztah entity, jejíž existence je modálně nutná, k časům entit podmíněné existence, jejichž existence je vymezena vznikem a zánikem, tedy dvěma póly existence. Vyřešení tohoto vztahu je odpovědí na Pannebergovu otázku po vztahu věčnosti k časoprostorové struktuře univerza. Přístup k řešení tohoto problému je analyzován v úvodní kapitole. Entity podmíněné existence - jsoucna - lze z hlediska existence považovat za polární entity, zatímco modálně nutná, která nevzniká a ani nezaniká, překlenuje ve své existenci póly existence všech jsoucen - je tedy v tomto smyslu nadpolární. K vyjádření pomíjivosti existence jsoucen je třeba čas. Skutečnost, že entity podmíněné existence musí existovat v čase, navozuje otázku vztahu modálně nutné entity k času. Formálně- logické vyjádření vztahu modálně nutné entity k časům modálně podmíněných entit je tématizováno ve druhé kapitole. Jsou zde uvedeny postačující podmínky pro takovou existenci modálně nutné entity, kterou lze z hlediska podmíněných entit prohlásit za neohraničené trvání. Modálně nutná entita, která splňuje tyto podmínky je prohlášena za věčnou. A jestliže modálně nutná entita existuje, tak sjednocení časů všech modálně podmíněných entit, které je časem modálně nutné entity, je nazváno věčností....
|
|
|
Kniha Píseň písní jako odpověď na Kazatelovu marnost
FILIPOVÁ, Anna
Práce se zabývá ve slovech biblické knihy Píseň písní nalezením možné odpovědi na Kazatelovu marnost - pomíjivost lidského života i věcí s ním souvisejících, jež on sám v úvahách své knihy deklaruje. První kapitola představuje knihu Kazatel, usiluje o zachycení hlavních témat s příznaky marnosti a pomíjivosti a snaží se také poskytnout Kazatelova východiska z této situace. Druhá kapitola seznamuje s knihou Píseň písní a rovněž se zabývá jejím obsahem, který se nese v interpretaci a rázu poselství lásky mezi mužem a ženou. Třetí kapitola předkládá úsilí a snahu autorky, probíhá porovnávání hlavních myšlenek a východisek obou knih tak, aby bylo možné v závěru práce přinést odpověď na otázku, zda je láska v knize Písni písní možnou odpovědí na Kazatelovu marnost - pomíjivost lidského života, kterou Kazatel ve své knize proklamuje.
|
|
| |
|
|
Věčnost a časovost v Máchovských studiích Jana Patočky
Krlínová, Kateřina ; Ritter, Martin (vedoucí práce) ; Frei, Jan (oponent)
Bakalářská práce se zabývá pojetím časovosti a věčnosti v textu Jana Patočky "Čas, věčnost a časovost v Máchově díle". Podrobně zkoumá interpretaci Máchovského modelu světa, kterou spojuje s Patočkovou koncepcí životních pohybů. Časovost se v Máchovské studii ukazuje v protikladu k představě věčnosti. Proto si v dalším kroku klade práce za cíl osvětlit takto představenou koncepci věčnosti a zjistit, v jakém vztahu může být k časovosti. Práce se opírá především o samotný text, jiné Patočkovy práce týkající se problematiky životních pohybů a o samotnou básnickou tvorbu K. H. Máchy s přihlédnutím k interpretacím prací obou autorů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Zápas o věčné a nekonečné (S.Kierkegaard a J.Patočka)
Trlifajová, Justina ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Tématem diplomové práce je zápas o věčné a nekonečné v díle S. Kierkegaarda a J. Patočky. Vycházím z Kierkegaardova a Patočkova pojetí lidské existence, na jehož základě popisuji pozitivní a negativní momenty vztahu existence a transcendence. Hlavním vodítkem popisu je pohyb nekonečné rezignace a pohyb víry v Bázni a chvění, který srovnávám s odpředmětňující a všezakládající silou Ideje v Negativním platonismu. Ukazuje se, že ve vztahu existence k transcendenci je možné rozlišit dvojí význam transcendentní skutečnosti. Tato dvojí transcendence pak, spolu s pozitivními a negativními momenty vztahu existence a transcendence, vytváří dialektiku pozitivního a negativního, v níž se odehrává zápas o věčné a nekonečné, stejně jako zápas o autentickou lidskou existenci.
|
|
| |
|
|
"Člověk" u Ibn Rušda a Maimonida
Kopecká, Pavlína ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
Diplomová práce interpretuje pojetí člověka v díle ibn Rušda a Maimonida, dvou významných představitelů vrcholné arabské a židovské středověké filozofie. Ta v sobě slučuje filozofickou tradici antického Řecka, zejm. Aristotela, s náboženským viděním světa. Ibn Rušd i Maimonides se snažili tyto tradice harmonizovat, přičemž se museli vypořádat s mnohými protikladnými názory, které pramenily z rozdílu mezi náboženským a antickým světem. V tomto intelektuálním prostředí se tak vytvářejí originální teze a přístupy k uchopování skutečnosti, světa a člověka v něm. Problematika člověka je v práci zkoumána ve třech rovinách. První rovinu tvoří vztah člověka a stvoření, který se dotýká otázky původu světa, lidské duše a zmrtvýchvstání. Na druhé rovině, člověk a svět, se práce věnuje popisu světa, lidskému poznání a teorii proroctví. Etické a politické názory jsou analyzovány na třetí rovině, jež představuje pozici člověka ve vztahu k obci. Klíčová slova Ibn Rušd, Maimonides, Aristotelés, Platón, novoplatonismus, filozofie, náboženství, Korán, Tóra, člověk, svět, stvoření, věčnost, duše, zmrtvýchvstání, emanace, poznání, iluminace, aktivní intelekt, proroctví, politika, etika, ctnost, blaženost.
|
host ::
RSS.